Záslužnou činnost Folklorního sdružení ČR a časopisu Folklor jistě zhodnotí současní ctitelé lidové kultury a čtenáři. Přínos i za tu krátkou dobu je jistě pozoruhodný, ale já bych chtěl připomenout poválečnou dobu, kdy na Slovácku fungovaly vesnické a školní skupiny ještě před zakládáním souborů.

Miroslav Rutte (1893 - 1967) ze Zlína se zasloužil o zakládání slováckých krúžků jako nositelů lidových tradic a jejich hodnot, vysoce ceněných po přežití okupace. Zemská osvětová rada v Brně organizovala národopisnou činnost v okresech vyškolením okresních národopisných referentů, jejichž úkolem bylo dát dosud živelné činnosti pevnou základnu. Byl jsem po válce tím referentem pro okres Uherský Brod a organizoval jsem řadu národopisných slavností v Brodě, Luhačovicích, na Javořině a jinde. Byl jsem funkcionářem Slováckého krúžku v Uherském Brodě, který fungoval až do roku 1951, kdy byly zákonem všechny spolky zrušeny. Štafetu pak převzal gymnazijní kroužek až do počátku založení Olšavy, jejímž jsem byl národopisným poradcem. Navrhl jsem tehdy průkopnicky pro dívky pohodlný kroj jako rekonstrukci starého kroje, vhodnějšího k tanci než byl současný obřadní kroj, vrcholně nepohodlný. Zásluhou Věroslava Blahutky (1924 - 2002) a Jana Miroslava Krista (1932) začala rozvíjet Olšava soustavnou činnost, založenou na terénním studiu lidových projevů Brodska a Kopanic s cílem uplatňovat lidovou kulturu kraje Komenského doma i v zahraničí. Později jsem navrhl souborový pohodlný kroj i pro soubor Vlčnovjan, s nímž dlouhá léta spolupracuji.

Uvádím to proto, že činnost národopisných souborů na Slovácku sleduji i současně na základě těch dávných zkušeností, kdy celé hnutí vznikalo. Slovácké krúžky byly orientovány interně na radost a potěšení členů, s minimálním uplatněním pro veřejnost. Soubory byly od počátku zřizovány s veřejnou podporou jako nositelé lidových tradic s úkolem prosazovat lidovou kulturu na veřejnosti formou vystoupení na národopisných slavnostech doma, v regionu i v zahraničí. A také se v této roli úspěšně uplatňují, protože lidová kultura patří nutně do našeho kulturního dědictví, národní identity a tedy i státní reprezentace.

Chtěl bych tímto příspěvkem upozornit, že práci souborů nelze hodnotit jen v tom, co přinášejí navenek jako obohacení kulturního života, jemuž hodnotami lidové kultury vtiskují punc osobitosti a jedinečnosti. Úspěchy na slavnostech, festivalech i zájezdech do zahraničí jsou dostatečně publikovány, ale nikdo nevěnuje pozornost tomu, co dávají soubory svým členů jako nezastupitelné duchovní vybavení osobnostní, jinými prostředky v té autentické podobě nezastupitelnými. Uvedu k tomu osobní zkušenost ze srazu Olšaváků, co se dostali postupně do světa a byli pozváni na kolektivní vzpomínání. Bylo jich více než polovina z oněch 400 členů, co souborem za léta činnosti prošli, prožili tam mnoho potěšení a radosti, na něž i ve vysokém věku a daleko od Brodu vzpomínají s nezapomenutelnými poznatky, znalostmi lidové kultury i vzpomínek na mládí s písničkami a tanci toho kraje mezi Buchlovem a Javořinou. Jde o významný přínos, na který by se nemělo zapomínat!